Pokládka nové podlahové krytiny vyžaduje obvykle kompletní posouzení a přípravu podkladu, která se běžně neobejde bez procesu označovaného jako vyrovnání. Během tohoto procesu dochází k vytvoření souvislé vrstvy, jež zajistí požadovanou rovinnost vodorovné konstrukce, zvýší její soudržnost a umožní vytvořit nášlapnou vrstvu optimálních vlastností – právě správně provedené vyrovnání povrchu nosné konstrukce je jedním z klíčových faktorů ideální funkčnosti pochůzné krytiny. K vyrovnání se využívá různých materiálů, jedním z nich ej betonový potěr.
Materiály pro vyrovnání podlahy
V současné době existuje hned několik druhů stavebních materiálů, jež se aplikují s cílem dosáhnout požadovanou rovinnost podkladové konstrukce podlahy. Jejich volba zpravidla závisí jednak na provedení nosné stropní/podlahové konstrukci, jednak na skladbě podlahy, typů nášlapné vrstvy či dodatečných vlastnostech, jichž chceme docílit. Betonový nebo také cementový potěr se využívá zpravidla při rekonstrukcích stávajících budov s betonovým konstrukčním systémem, ale také v novostavbách, zejména je-li potřeba specifické izolační schopnosti (hluk) či vedení tepla od podlahového vytápění.
Složení betonového potěru
Obdobně jako beton i betonový potěr tvoří tři základní složky – cement, voda a plnivo v podobě kameniva nižších frakcí (směs je samozřejmě obohacená přísadami, případně příměsemi). Právě velikost zrna kameniva je hlavním rozdílem v porovnání s klasickými betonovými prvky – potěr tvoří převážně jemné podíly, což je dáno úložnou vrstvou (do 50 mm), receptura v podstatě odpovídá směsím betonové mazaniny, která se však ukládá ve vrstvě větší tloušťky.
Typy pokládky betonového potěru
V závislosti na tom, jakého chcete u vyrovnávací vrstvy dosáhnout efektu, se rozlišují tři základní typy betonových potěrů, a to:
- sdružený – nanášený a vytvrzovaný na podkladové nosné konstrukci
- na oddělovací vrstvě – aplikace se provádí na separační mezivrstvu
- plovoucí – uložený na izolační vrstvě
Výhodou betonových potěrů je jejich variabilita a velmi dobré konečné vlastnosti, nevýhodou pak poměrně náročná pokládka a pomalý nárůst pevností při vytvrzování, což je často řešeno speciálním složením.
